Hospodářské noviny, 12.1.2011
 
Konzert, Prag, 10. Januar 2011
Neokázalá hvězda Jonas Kaufmann
 
Reklama nelhala - tenorista Jonas Kaufmann se ve svém oboru dostal na vrchol, o čemž přesvědčil pražský koncert.
 
Pondělní pražský recitál tenoristy Jonase Kaufmanna s jedenácti sólovými čísly byl neokázalou přehlídkou skutečného umění.

První koncert v české metropoli dopadl z hlediska německého pěvce i z pohledu jeho publika víc než dobře. Skládal se výhradně z italského a francouzského repertoáru, z ukázek z rolí, které teď ve světě zpívá a které natočil. Hlavním dojmem z Kaufmannova širokodechého zpěvu jsou bohaté emoce, ale zároveň uměřenost. Výsledkem je jedinečné prolnutí italského belcanta, dramatismu a naléhavosti s niterností.

Bývá to tak u všech podobných koncertů celebrit klasické hudby - posluchači se rozehřívají postupně, v závěru večera se pak už končí ovacemi vstoje. Kaufmann začal Pucciniho Toskou a Bizetovou Carmen, pokračoval operami Werther, Komedianti, La Gioconda a L´Arlesiana a směřoval k Sedláku kavalírovi. Od začátku bylo jasné, že je v románském repertoáru jako doma. Kaufmann dovede držet napětí, nezpívá překotně ani povrchně, nejde mu o pouhý efekt a ohromující bombastický účinek, ale o komplexní pojetí árií. Hudební fráze mají v jeho podání tah. A častěji než jiní zapojuje polohlas - sníženou dynamiku, která není obejitím technických nároků, ale prostředkem k dosažení žádoucího výrazu.

Po sedmi číslech v oficiální části programu zůstal Kaufmann i v přídavcích v okruhu děl ze samého konce 19. století. Až čtvrtým vybočil - jako tečku a rozloučení zvolil popěvek vévody z Verdiho Rigoletta o proměnlivosti ženského srdce: skutečný hit romantické opery. Už to, že se vyhnul erbovnímu číslu tenoristů, slavnému "Vincero" z Pucciniho Turandot, dosvědčuje, že se tento pěvec nechce jen tak vézt na snadné líbivé vlně. Zpíval jako skutečný Ital nebo Španěl, jeho nejvyšší tóny jsou otevřené a průrazné, přitom lahodné. Ale nesnažil se o velkou show, působil rozumně a skromně.

Dirigent Jochen Rieder, s nímž se pěvec evidentně dobře zná z Curyšské opery, plnil spolehlivě roli doprovázejícího partnera. S Pražskými symfoniky dosáhl i v samostatných číslech emocionálně bohatého výsledku.

Kaufmanna jsme znali z londýnské Carmen v kinosálech i z jeho alb. Naživo nezklamal. Pro posluchače ve Smetanově síni, zaplněné do posledního místa, se jeho večer stal setkáním s aktuálním stavem špičkového operního umění a zároveň s umělcem, který si i ve zkomercionalizovaném světě opery udržuje svou vlastní představu o tom, čím lze dosáhnout úspěchu.






 
 
  www.jkaufmann.info back top