|
|
|
|
|
Hospodářské noviny, 12.1.2011 |
|
Konzert, Prag, 10. Januar 2011
|
Neokázalá hvězda Jonas Kaufmann
|
Reklama nelhala - tenorista Jonas Kaufmann se ve svém oboru dostal
na vrchol, o čemž přesvědčil pražský koncert. |
|
Pondělní pražský recitál tenoristy Jonase Kaufmanna s jedenácti sólovými
čísly byl neokázalou přehlídkou skutečného umění.
První koncert v
české metropoli dopadl z hlediska německého pěvce i z pohledu jeho publika
víc než dobře. Skládal se výhradně z italského a francouzského repertoáru, z
ukázek z rolí, které teď ve světě zpívá a které natočil. Hlavním dojmem z
Kaufmannova širokodechého zpěvu jsou bohaté emoce, ale zároveň uměřenost.
Výsledkem je jedinečné prolnutí italského belcanta, dramatismu a naléhavosti
s niterností.
Bývá to tak u všech podobných koncertů celebrit
klasické hudby - posluchači se rozehřívají postupně, v závěru večera se pak
už končí ovacemi vstoje. Kaufmann začal Pucciniho Toskou a Bizetovou Carmen,
pokračoval operami Werther, Komedianti, La Gioconda a L´Arlesiana a směřoval
k Sedláku kavalírovi. Od začátku bylo jasné, že je v románském repertoáru
jako doma. Kaufmann dovede držet napětí, nezpívá překotně ani povrchně,
nejde mu o pouhý efekt a ohromující bombastický účinek, ale o komplexní
pojetí árií. Hudební fráze mají v jeho podání tah. A častěji než jiní
zapojuje polohlas - sníženou dynamiku, která není obejitím technických
nároků, ale prostředkem k dosažení žádoucího výrazu.
Po sedmi číslech
v oficiální části programu zůstal Kaufmann i v přídavcích v okruhu děl ze
samého konce 19. století. Až čtvrtým vybočil - jako tečku a rozloučení
zvolil popěvek vévody z Verdiho Rigoletta o proměnlivosti ženského srdce:
skutečný hit romantické opery. Už to, že se vyhnul erbovnímu číslu
tenoristů, slavnému "Vincero" z Pucciniho Turandot, dosvědčuje, že se tento
pěvec nechce jen tak vézt na snadné líbivé vlně. Zpíval jako skutečný Ital
nebo Španěl, jeho nejvyšší tóny jsou otevřené a průrazné, přitom lahodné.
Ale nesnažil se o velkou show, působil rozumně a skromně.
Dirigent
Jochen Rieder, s nímž se pěvec evidentně dobře zná z Curyšské opery, plnil
spolehlivě roli doprovázejícího partnera. S Pražskými symfoniky dosáhl i v
samostatných číslech emocionálně bohatého výsledku.
Kaufmanna jsme
znali z londýnské Carmen v kinosálech i z jeho alb. Naživo nezklamal. Pro
posluchače ve Smetanově síni, zaplněné do posledního místa, se jeho večer
stal setkáním s aktuálním stavem špičkového operního umění a zároveň s
umělcem, který si i ve zkomercionalizovaném světě opery udržuje svou vlastní
představu o tom, čím lze dosáhnout úspěchu.
|
|
|
|
|
|