|
|
|
|
|
Aktuálně, 21. Juli 2014 |
autor: Petr Veber |
|
Konzert, ČESKÝ KRUMLOV, 18. Juli 2014
|
|
Podmanivý Jonas Kaufmann
dokázal v Krumlově strhnout bariéru
|
|
Recenze - Open air koncert v Českém Krumlově musel být pro Jonase Kaufmanna
náročný. Publikum mělo jeho hvězdný hlas zesílený, vidělo ho na obrazovce,
očekávání naplnil vrchovatě. On sám však zpíval do auditoria, které přesto
reagovalo, až skoro do konce, velmi střídmě. Potlesk se navíc ztrácel do
volného prostoru.
Operní galakoncert, který v pátek večer otevřel v
historickém jihočeském městě měsíční program 23. ročníku tamního
mezinárodního hudebního festivalu, skončil po sérii přídavků půl hodiny před
půlnocí. Německý tenorista, v současnosti právem nejoceňovanější a
nejvyhledávanější na světě, už v té chvíli mohl být spokojen, bariéra mezi
pódiem a zdrženlivým hledištěm, která takový koncert mimo klasický,
přirozeně akustický sál nutně provází, byla zapomenuta.
Kaufmann má
zajímavý a nezaměnitelný temný hlas, nádherně klene kantilény, zpívá velmi
emotivně a podmanivě. Na letní scéně, zřízené na velkém prostranství
parkoviště pod památkově chráněným centrem města, dal své umění k dispozici
několika tisícům diváků, kteří už ke konci nechali svým reakcím volnější a
srdečnější průběh. Nic lepšího už dostat nemohli.
Koncert obsáhl
desítku árií z okruhu romantického repertoáru románského okruhu. "Pro takto
jedinečné prostředí a pro tak velké množství diváků, pro opravdu široké
publikum, je potřeba árie vybírat. Wagnera tentokrát zpívat nebudu,"
upozornil pěvec o pár dní dříve na setkání s novináři. A opravdu - nabídl
jen italské veristy Pucciniho, Ponchielliho a Mascagniho, i něco od Verdiho
a samozřejmě Bizetovu Carmen a další vděčné francouzské operní výjevy,
především Massenetova Werthera.
Hvězdný host, doprovázený Symfonickým
orchestrem Českého rozhlasu a svým dirigentským přítelem Jochenem Riederem,
se rozloučil jediným německým číslem - sladkou operetní melodií Richarda
Taubera. Předtím zazpíval v přídavcích také slavnou píseň Core 'Ngrato a
neméně slavnou árii z Pucciniho Tosky. A do přídavků zapojil také mladou
jihokorejskou sopranistku Sooyeon Kim, která se na koncertě předtím podílela
dvěma samostatnými áriemi. Spojili se pro velké potěšení publika v
populárním dvojzpěvu – přípitku z Verdiho Traviaty.
Od podobného
koncertu pochopitelně nelze čekat totéž, co od recitálu v klasickém
koncertním sále. Kontakt i dojem jsou jiné – zvuk je amplifikován, dvě
obrovské obrazovky po stranách jeviště přibližují a zvětšují detaily
sólistovy postavy a umožňují vhled do hrajícího orchestru. Posluchač se záhy
přistihne, že bezděky a nechtěně víc sleduje, magicky přitahován, tyto
zprostředkované vizuální a akustické informace - a že se na pódium, kde
tvoří živý umělec, dívá minimálně. Ostatně, děje se to dost daleko od něj a
pěvec se tak jeví docela malý. Je pak otázka, zda tohle ještě stojí za to a
za ty nemalé peníze.
Specifický charakter místa je příčinou, že divák
víc pozoruje a méně je skutečně vtažen. Ale každý asi nakonec připustí, že
celková atmosféra a vědomí, že je to přece jen "live", tady a teď, dělá své.
Jonas Kaufmann v plnosti předvedl, co je na jeho zpěvu tak strhující.
Volně a široce plynoucí lahodný témbr, mohutný hlasový fond, který však
pěvec dokáže také zkáznit v nádherné nízké dynamice. Používá tohoto
polohlasu jedinečným a nenapodobitelným způsobem, a to někdy i na místech,
kde jiní tenoristé nechávají z praktických důvodů průchod plnému zvuku – a
je to nesmírně působivé. Například v "květinové árii" Dona Josého z opery
Carmen.
Jiné výstupy byly i na malé ploše naopak zvukově plně
vyhrocené, pěvec se ani trochu nešetřil. Velké dramatické umění, plné a až
velmi osobní vyjádření emocí charakterizujících postavu, které k němu v
operních inscenacích patří, naznačila při koncertě především rozměrná scéna
z Verdiho opery Síla osudu.
Kaufmann je také typický tím, že
nepodniká na pódiu ke zpěvu už nic dalšího, čím by si chtěl publikum jaksi
navíc získat a koupit – není showman ani bavič. A přece to ani trochu
nevadí. V jeho případě je velkou hodnotou viditelné velké soustředění
spojené s uvolněností zpěvu a skromný šťastný úsměv na konci árie.
Pověstná a charakteristická je všestrannost tohoto umělce, který dokáže dát
svým hlasem vše potřebné jak hrdinným německým rolím, tak kráse kantilén
italských autorů, což je kombinace pro tenoristy spíše neobvyklá. Několikrát
proto muselo v pátek posluchače v konkrétních situacích napadnout, že jednou
jistě přidá k dosavadním rolím i Verdiho Othella, proslulou náročnou titulní
roli vášnivého žárlivce ve skladatelově pozdním díle, které do určité míry
spojuje obě operní a pěvecké tradice, italskou i německou.
Kaufmann v
Česku potvrdil, že se na tento úkol, na který si skutečně může troufnout
málokterý pěvec, chystá, když řekl: "Othello je silný charakter, vyjádřený
extrémně emocionální hudbou. Jsou čistě vokálně i náročnější role. Klíčem k
Othellovi, k němuž deset let sbírám zkušenosti, paradoxně je, zůstat vnitřně
klidný, nepřehánět."
Sopranistka měla při jeho večeru čistě vokálně
nevděčnou pozici, vyrovnat se Kaufmannovým kvalitám jen tak snadno nelze;
ale jistě nebylo ani účelem někoho takového publiku nabídnout. Splnila
funkci, jakou mají orchestrální mezihry – umožnila kontrast a pěvci chvíli
oddechu mezi jeho áriemi. V áriích z Pucciniho oper Madama Butterfly a
Gianni Schicchi zněl její hlas trochu staře, projev nebyl hvězdný, ale
dostačoval. Velké uznání si vysloužila především za docela vydařenou snahu
vyrovnat se s češtinou v árii o měsíčku z Dvořákovy Rusalky.
"Také
jsem jako divák několik takových koncertů navštívil. V čistě hudební rovině
jsem od nich tak moc nečekal, ale vždy jsem byl příjemně překvapen,"
poznamenal Kaufmann před svým recitálem. Ostatně - zřejmě i proto souhlasil,
že v Českém Krumlově zazpívá a že se stane tváří festivalu. Přesně tak to
zafungovalo i zde.
Nemá smysl srovnávat hloubku zážitku z pěveckého
umění, která se dostavuje při skutečném navázání kontaktu posluchače a
sólisty v menším a uzavřeném prostoru. Tady šlo o něco jiného. Letní večer
se vydařil, až do konce koncertu bylo teplo. V první polovině postupoval
soumrak, po přestávce byla už tma. Podařila se jedinečná kombinace krásné
hudby a skvělého interpretačního umění na jedné straně a společenského lesku
a prázdninové pohody na straně druhé.
|
|
|
|
|
|