Hospodářské noviny, 11. 4. 2012

Petr Veber

Bizét: Carmen, Salzburger Osterfestspiele

Magdalena Kožená

Za jednu z operních událostí roku lze označit Carmen s Magdalenou Koženou v titulní roli, která uzavřela v pondělí večer desetidenní program Velikonočního festivalu v Salcburku. Po téměř padesáti letech se současně rozloučili s tamním každoročním jarním hostováním i Berlínští filharmonikové. V roli Cikánky ve slavné Bizetově opeře Kožená debutovala, a to po boku tenoristy Jonase Kaufmanna. Výsledkem ovšem byla značně jiná Carmen, než jsme zvyklí - civilnější, zdrženlivější. Kožená si tak splnila jeden ze snů. Už před deseti lety prohlásila, že nabídku na Carmen by kvůli zrání hlasu přijala nejdříve za pět let. Zralosti pěvecké i herecké už mezinárodně oslavovaná umělkyně dosáhla a postavě vtiskla plnou osobitost. Kožená také tvrdila, že inscenace by musela být v menším divadle. Zrovna to se však o Festspielhausu v Salcburku říci nedá. Tamní jeviště pohlcuje i větší hlasy, než jaký má ona. Žádná lehkomyslná tygřice Kdo je obeznámen s tím, jak Magdalena Kožená zpívá a hraje, nemohl být nenápadnou Carmen překvapen. Nešlo o lehkomyslnou tygřici plnou vyzývavých vášní. Kožená je nejznámější jako nedostižná interpretka staré hudby a koncertních písní. I když v opeře ráda tyto hranice překračuje, dramatickým hlasem nebyla a není - proto nabídla nikoli jen smyslnou, ale subtilněji motivovanou a jemnější Carmen. Charisma, kvůli němuž se do ní každý muž musí zamilovat, neukazovala prvoplánově. Jonas Kaufmann je momentálně ideálním představitelem Dona Josého. Jeho kantilény jsou nepřekonatelné, cit i pohyb na scéně opravdový, jeho osudová nešťastná zamilovanost a žárlivost je uvěřitelná. Doprovod ze světa snů Za dirigentským pultem Berlínských filharmoniků stál životní partner české pěvkyně Simon Rattle. Těleso předvedlo dokonalý orchestrální doprovod ze světa snů - nesmírně propracovaný, přirozený a tvárný, prostý řachavé břesknosti. Byl základem dramatické, ale zároveň velmi citlivě působící inscenace. Režisérka projektu Aletta Collinsová, známá z dřívějška jako tanečnice a choreografka, slibovala nový a důkladný přístup k jedné z nejoblíbenějších světových oper. Stalo se - příběh vyprávěla na střídmé scéně a bez přehnaného folkloru přirozeně a s empatií, vedle sboru dala prostor i tanečnicím a zdržela se násilných aktualizací. Za připomenutí také stojí výjimečný výkon mladé sopranistky Genii Kühmeierové, která v Bizetově opeře zaujala jako Micaela. Úspěch u publika zdaleka neměl příčinu jen v tom, že pochází ze Salcburku.