Lidové noviny, 10.1.2012

H.Havlíková

Konzert, Prag, 8. Januar 2012

Opět hvězdný Kaufmann v Praze

Do Smetanovy síně Obecního domu v Praze se po roce vrátil Jonas Kaufmann. A potvrdil postavení jednoho z nejlepších tenoristů současnosti v mladodramatickém oboru. Také program svého letošního galakoncertu postavil na repertoáru, s nimž sklízí nadšené ovace publika nejvýznamnějších světových operních domů nejen díky svým pěveckým výkonům, ale i jako vynikající herec, schopný proniknout do psychologických hloubek svých postav. U nás jsme si alespoň díky operním přenosům do kin mohli v přímých přenosech z Metropolitní opery v New Yorku vychutnávat nejen jeho mužně odhodlaného i něžně milujícího Siegmunda ve Wagnerově Valkýře nebo Gounodova věčně nespokojeného Fausta, ale i Cavaradossiho v Pucciniho Tosce z londýnské Covent Garden: Kaufmann dnes patří k ideálním představitelům tohoto bohémského malíře, přítele i milence, chápajícího vrtochy a žárlivé scény své milované. Kaufmannův letošní galakoncert byl opět složený v první části z árií, které vyšly na jeho CD Verismo: zopakoval árii Turiddua, kterou se tento hrdý Sicilan v Mascagniho Sedlákovi kavalírovi před soubojem se svým sokem v lásce srdceryvně loučí se svou matkou, stejně jako vášnivé vyznání hraběte Maurizia k herečce Adrianě Lecouvreur v Cileově stejnojmenné opeře. Na rozdíl od loňského koncertu, v němž se Kaufmann koncentroval s až laboratorní přesností na výrazovou intenzitu zpěvu, tentokrát dal plný průchod emocím, jimiž veristické opery vskutku nešetří. Blok obsahoval také obhajobu ideálů volnosti a vlasti básníka Chéniera s mohutnou gradací do drtivého závěru. Různé odstíny Romeova nářku nad domněle mrtvou Giuliettou pak Kaufmann předvedl v árii ze 3. dějství této shakespearovské opery italského skladatele Riccarda Zandonaie. Široká škála výrazu Druhou část koncertu Kaufmann věnoval opeře německé: zpíval Beethovenova Florestana (Fidelio) a dvě árie z Wagnerových oper, které jsou součástí jeho kompaktního disku Touha. Za vrchol wagnerovské interpretace lze dnes považovat Kaufmannovo vyjádření Siegmundova probouzejícího se citu ke své sestře-dvojčeti uprostřed jarní přírody, který přeroste až do extáze milenecké, a především pak obrovské napětí, s nímž jako Lohengrin proti své vůli vyjevuje svůj původ rytíře svatého Grálu, a přitom ví, že tím ztrácí milovanou Elsu. Kaufmannův recitál byl strhující. Každá nota, fráze, slovo, věta jsou v jeho podání naplněny obsahem vyjádřeným širokou škálou výrazu, kterou mu dovoluje obsáhnout jeho temněji zbarvený mužný tenor s uměním ztišení do jemných decrescend i ve výškách. Synergicky k tomu využívá svou pěveckou techniku založenou na dokonale ovládnutém dechu a deklamaci, muzikálnost, cit pro styl, inteligenci, detailní práci s dynamikou a samozřejmě i atraktivní zjev uhrančivého charismatického čtyřicátníka. Ostatně ženy z publika ho obdarovávaly květinami už během koncertu. Bylo také zřejmé, že s dirigentem Jochenem Riederem jsou sehraná dvojice. Orchestr FOK ve srovnání s loňskem lépe pronikl do specifického umění doprovodu zpěváků i efektů operních předeher nebo meziher s jejich výrazovými kontrasty (Verdiho předehra k Nabuccovi nebo předehry k 1. a 3. dějství Lohengrina), náladami (atmosféra klášterního rozjímání v Pucciniho Sestře Angelice) včetně vypracovaných frází smyčcové sekce, umění jemných nástupů v pianissimu, decentních přiznávek (Verdiho Traviata) i gradace do mohutného pléna orchestru (Mascagniho intermezzo v Sedláku kavalírovi). Bylo zajímavé, jak Rieder dal předehře k Wagnerovým Mistrům pěvcům norimberským, kterou mnoho jeho německých kolegů pojímá s až majestátním patosem, svěží mladistvý vzlet. Zcela zaplněná Smetanova síň burácela nadšením naprosto oprávněně a Kaufmann v přídavcích koncert po wagnerovském bloku s šibalským zábleskem v očích „odlehčil“ i lehčím žánrem – operetní árií svého slavného rakouského o téměř osmdesát let staršího tenorového kolegy a skladatele Richarda Taubera Du bist die Welt für mich / Jsi pro mě celý svět a vzletnou písní Core ’ngrato / Nevděčné srdce italského skladatele Salvatore a Cardilla, která vznikla pro Enrica Carusa. Kaufmann je vskutku svrchovaným nástupcem těchto tenorových legend.