Právo, 10.1.2012

R.Hrdinová

Konzert, Prag, 8. Januar 2012

Tenor, jenž se nepředvádí, ale zpívá

Takřka na den se po roce do Prahy vrátil hvězdný mnichovský tenorista Jonas Kaufmann, aby ve Smetanově síni Obecního domu zopakoval svůj loňský strhující úspěch. Kaufmann patří dnes k absolutní pěvecké špičce a střídá jeviště předních světových scén. Jeho repertoár přitom sahá od italského belcanta až k Richardu Wagnerovi, jehož postavy zpívá jak na scéně Metropolitní opery v New Yorku, tak i v rodném Bavorsku. Pro svůj letošní koncert volil Kaufmann proto vyváženě mezi italskou a německou operou. První polovinu tvořili výhradně italští skladatelé z přelomu 19. a 20. století. Hned v první árii titulního hrdiny Giordanovy opery Andrea Chénier předvedl, v čem spočívá devíza jeho jedinečného projevu – Kaufmann totiž svůj oslnivý hlas nepředvádí, ale plně ho staví do služeb každé árie z interpretovaných děl. Dokonalá technika mu umožňuje velkou práci s dynamikou. Dokáže svůj hlas ztišit do tak vlásečnicového pianissima, že se posluchač až obává, aby ho vůbec v této intenzitě udržel znělý. Ale Kaufmann svede víc – i v minimální dynamice umí hlas naplnit prožitkem a z křehkého tónu se dostat v mžiku do krásně rozezpívaného, širokého a plného zvuku. Že vynikající zpěvák může i v jediné árii zprostředkovat duši postavy, předvedl v závěrečném zpěvu Romea z opery Giulietta e Romeo u nás málo známého Riccarda Zandonaie, kdy žal nad Juliinou smrtí vtělil do jímavého projevu, plného slz v hlase i v očích. Měkké nasazení a promyšlenou výstavbu frází předvedl v árii Maurizia z Cileovy Adriany Lecouvreur a dramatický prožitek i plný zvuk svého temně i kovově znějícího tenoru zase v árii Turidda z Mascagniho Sedláka kavalíra, jíž Pražanům připomněl svůj loňský koncert. Po pauze zahájil technicky náročnou árií Florestana z Beethovenova Fidelia Gott! Welch Dunkel hier!, přičemž nezklamal očekávání a vstupní výšku nasadil opět takřka neslyšitelným pianissimem, rychle sílícím do plné síly pevně znějícího tónu, o precizní deklamaci ani nemluvě. Árií Siegmunda z Wagnerovy Valkýry připomněl své hvězdné účinkování v této roli na jevišti MET a vrcholným zážitkem pak byla árie Lohengrina In fernem Land, v níž dokázal, že Wagnerova hudba vynikne o to víc, je-li zpívána hlasem školeným na italském belcantu. Sugestivní gradace k závěrečnému „Lohengrin genannt“ vyvolala bouřlivé ovace publika. V přídavcích zvolil Kaufmann trochu překvapivý tón. Své fanoušky sice potěšil lyrickou květinovou árií Dona Josého z Bizetovy Carmen, ale poté následoval „lehčí repertoár“: vroucnost milostného vyznání vložil do árie Du bist die Welt für mich z operety Der singende Traum rakouského skladatele Richarda Taubera a zakončil populární neapolskou písní Salvatora Cardilla Core’ngrato, věnovanou v roce 1911 Enriku Carusovi, kterou známe nejen z interpretace Plácida Dominga či Luciana Pavarottiho, ale i Karla Gotta. Nicméně, i v tomto repertoáru prokázal Jonas Kaufmann svou bytostnou muzikalitu a emotivní prožitek, který je pro jeho projev charakteristický. Stejně jako skromné, sympatické vystupování podpořené mužným zjevem i nakažlivým úsměvem jeho ušlechtilé tváře. Kaufmanna doprovázel opět Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK s dirigentem Jochenem Riederem, který ho přivedl ke skutečnému lesku. Plný a barevný orchestrální zvuk střídaly propracované detaily a kontrapunktické hlasy posilující plasticitu. Už ve vstupní předehře k Verdiho Nabuccovi zněl orchestr parádně, a pokud snad Mascagniho intermezzu scházela větší sladkobolnost či předehře k Traviatě větší napětí, pak to orchestr zcela vynahradil úctyhodným provedením předehry k Wagnerovým Mistrům pěvcům norimberským a temperamentním i dynamicky propracovaným přednesem předeher k Lohengrinovi, jež bohužel rušila necitlivě puštěná klimatizace sálu. Recitál Jonase Kaufmanna nasadil vysokou laťku letošnímu koncertnímu dění. Obávám se, že zážitek z dokonalé muzikality německého tenoristy hned tak něco nepřekoná.