Hospodářské noviny, 10.1.2012

P.Veber

Konzert, Prag, 8. Januar 2012

Kaufmann v plném nasazení

Sedmi áriemi a třemi přídavky oslnil v neděli tenorista Jonas Kaufmann vyprodanou Smetanovu síň. Umělecké parametry,nikoli jen zdání společenské události,měl pražský recitál německého tenoristy Jonase Kaufmanna. O hudbu šlo především, show zůstala stranou. Rozdíl oproti amplifikovaným galaprogramům především stárnoucích hvězd, ať už se konají v plenéru, nebo v halách, byl zásadní – nejen díky sólistovu aktuálnímu renomé,ale i umělecké jednoznačnosti a kvalitě jeho nabídky. Kaufmann se neveze na vlně dávné slávy, ale na pódiu upoutá poctivou opravdovostí plného pěveckého nasazení – silami čtyřicátníka, který je na vrcholu. A na výši měli partnera – skvěle hrající Pražské symfoniky. Nejdříve zazněly známé ukázky z oper Andrea Chénier, Adriana Lecouvreur a Sedák kavalír a k tomu tklivý zpěv z opery v Česku neznámé – Julie a Romeo od Riccarda Zandonaie. Takto emocionálně vypjaté árie mají v Kaufmannově podání veliký náboj a dramatický tah. Dokáže je vystavět s mimořádnou přesvědčivostí. Jeho specialitou je dokonale ovládaný a plnohodnotný polohlas, podle potřeby plynule přecházející do plné dynamiky i zpět. Je to podmanivý prostředek, protějšek přímých, otevřených a přitom stále příjemných vysokých tónů i temnějšího rejstříku jeho hlasu v hlubších polohách. Oproti Kaufmannovu loňskému koncertu tvořily druhou polovinu večera tři velké scény z německého repertoáru, v němž je pěvec co by hrdinný tenor stejně skvělý jako v dramatických rolích italských a francouzských oper. Florestanův strmě gradovaný zpěv z Beethovenova Fidelia, fascinující vidinu svobody, zpívá bezkonkurenčně. A Wagnerovy hrdiny – rytíře Lohengrina nebo reka Siegmunda z Valkýry – obdařuje nejen klenutou melodikou a jakoby téměř nekonečně stupňovaným patosem, ale také vznešenou lyrikou. Část recitálu tvořila orchestrální čísla, ale byla zahrána tak inspirovaně, že nešlo o pouhou výplň. S dirigentem Jochenem Riederem si Kaufmann evidentně rozuměl, a přídavky proto zazněly v až rozmarné pohodě. Nejprve chytlavá píseň Du bist die Welt für mich z operety Der singende Traum Richarda Taubera, poté úchvatně ztišená árie z Bizetovy Carmen a nakonec širokodechá neapolská píseň Core’ngrato – Catari. Kaufmann není temperamentní Jižan, ale jeho lahodný, bezchybně vedený hlas, jeho kantilény i šťastná pousmání po každém vydařeném čísle, kvality tak dobře známé i z operních přenosů do kin, jsou jedinečnou hodnotou současné špičky vokálního umění.