muzikus.cz, 29.5.2013

Miroslava Trávničková

Francesco Cilea - Adriana Lecouvreur

Royal Opera House, jeden z nejslavnějších operních domů světa, uvedl po mnoha desítkách let na jeviště operu Francesca Ciley Adriana Lecouvreur. O tom, že se v repertoáru Covent Garden objevovalo dílo dost sporadicky svědčí fakt, že naposledy ho zde publikum mohlo zažít roku 1904 a 1906, tedy krátce po světové premiéře. Přitom Adriana Lecouvreur zaujímá čestné místo mezi operami veristického období a kompoziční styl skladatele Ciley rozhodně nezaostává za jeho starším kolegou Puccinim. Právě o tom nás přesvědčila jedinečná londýnská inscenace z roku 2010 v režii Davida McVicara a Marka Eldera jako dirigenta. Jejich Adriana je příkladem historizující inscenace s romantizujícími prvky, avšak není tuctovou záležitostí. Z dramatické i hudební stránky díla doslova srší proud emocí, na některých místech velmi vypjatý, potom odpočívající v krátkých lyrických intermezzech, aby se mohl dostavit znovu. Jednoduše řečeno, nechybí napětí, drama a vášeň veristické opery. Zasluhují se o to nejenom orchestr disponující uměním širokých klenutých frází a dynamických zvratů, ale také hlavní protagonisté Angela Gheorghiu a Jonas Kaufmann, představitelé Adriany a Maurizia. Jejich souznění je patrné ve zpěvu i v sugestivním hereckém výrazu, jež o to více umocňují detailní záběry kamery. Pro sopranistku Gheorghiu je Adriana nejvíce emotivní rolí, se kterou se kdy setkala. Dozvídáme se o tom z bonusového rozhovoru k záznamu, v němž hovoří i ostatní realizátoři projektu. Děj opery se z části nechává inspirovat skutečným příběhem francouzské herečky Adriany Lecouvreur zažívající na jedné straně úspěchy a lásku, nenávist a intriky na straně druhé. Jedná se o takzvané divadlo na divadle. Nahlížíme do divadelního prostředí, v němž se mísí svět fikce a reality. Režisér se zaměřil zejména na vykreslení milostného vztahu Adriany a Maurizia a odhaluje jistý klam a skutečnost také v této rovině. Adriana není jen obdivovanou a bezstarostnou herečkou, ale především citlivou ženou, která k smrti nese odmítavost milovaného muže a pomstychtivost své sokyně Princezny z Bouillonu. U Maurizia upozorňuje na jeho dvojakou povahu, kdy pro politické účely udržuje náklonnost a loajalitu k Princezně a zároveň hluboce miluje Adrianu. Hudba Francesca Ciley přináší rovněž komické momenty, během nichž situace nabývá odlehčeného charakteru. Jedná se především o scény z divadelního prostředí, které jsou daleko skutečnosti a stojí jakoby mimo realitu. Je tomu například hned v úvodní části opery začínající se rozpustilým zmatkem okolo příprav na představení. V takových chvílích je akce postav rozehraná, energická a podpořená živou interpretací svěžích rytmů orchestru. Dominantou scény Charlese Edwardse je barokní jeviště s otáčivou plošinou a létajícími stroji, divadelní zákulisí a přepychový palác Prince z Bouillonu. Třeba pochválit také honosné kostýmy v rokokovém stylu autorky Brigitte Reiffenstuel. Jako hvězda září na scéně Angela Gheorghiu svým barevným sopránem, vyrovnaným a sytým v nízké i vysoké poloze. Její pevné svítivé tóny se spolu s oduševnělým výrazem nesou nad orchestrem. Tenorista Jonas Kaufmann zpívá s dokonalou jistotou a kultivovaností, dramatický part Maurizia je jeho hlasu šitý na míru. Mezi vynikající pěvce inscenace patří i barytonista Alessandro Corbelli jako inspicient Michonnet a mezzosopranistka Olga Borodina v roli Princezny. Čtyřlístek zmíněných umělců je během představení nejednou odměněn bouřlivým potleskem na otevřené scéně. Záznam opery dosahuje vysoké kvality též z hlediska obrazu a zvuku, vhodným doplněním DVD je booklet s obsahem jednotlivých dějství a zajímavými informacemi z hudebně-dramaturgické koncepce díla.